Jsem ujetá přes oranžové plody. Na podzim pravidelně spásám okolní jeřabiny, obírám nejhezčí šípkové keře a ze zahrady do kuchyně tahám po jednom všechny naše dýně hokkaido. Takže jistě chápete, proč jsem si v říjnovém čísle časopisu Apetit pochutnala právě na jeřabinách.
Nenechte je ptákům!
Jestli je tu ještě někdo, kdo považuje jeřabiny za nejedlé, nechť si projde článek v Apetitu. O poživatelnosti oranžových plodů není pochyb a o těch černo jeřabinových ani nemluvě. Aronii jsem v tomto jeřabinovém díle nedala moc šancí. Ovšem pokud máte poblíž právě černou jeřabinu, máte důvod jásat o to víc.
Aronie obsahuje hodně vitamínu P (rutinu) a vitamínu C. Tahle kombinace činí vaše cévy pružnější. Údajně taky harmonizuje činnost štítné žlázy, snižuje vysoký krevní tlak a působí protizánětlivě. Plody navíc nemají žádné vedlejší účinky.
Ale zpět k jeřábu ptačímu tedy červené jeřabině. Jeho plody pomáhají při ledvinových nemocech a také podporují trávení a vylučování žluče.
Ke zpracování jeřabin stejně jako bezinkových plodů nabádá na Moravě známý bylinkář otec Adolf Jiří Pleskač. Já si vzala za úkol vám ukázat, že kromě zavařeniny to jde s jeřabinami v kuchyni i jinak.
Pod maso na pečení
Jistě, v článku lákám na jeřabinovou zavařeninu, o které jsem tu už kdysi psala. Nemohla jsem si pomoct. Zavařeninu totiž velmi ráda v zimě používám pod maso na pečení.
Do pekáče rozprostřu hojnost na kolečka nakrájené cibule a přidám několik lžic zavařeniny – podle toho, jak moc omáčky budu nakonec chtít. Nahoru přijde maso připravené k pečení a tudíž nasolené (vepřové, kuřecí, krůtí je bezkonkurenční). Podliju troškou vody/dobrého bílého vína. Peču. Až dopeču, maso dám stranou, seškrábu výpečky a šťávu se vším všudy propasíruji přes sítko do hrnce. Získám hustou omáčku, kterou buď rovnou podávám nebo zředím vínem/vývarem, nechám přejít varem a pak podávám.
Zavařeninu jsem stihla letos vyrobit doslova před pár dny a zase s drobnou změnou. Místo agaru mi tentokrát posloužil želírovací cukr. Nikoliv ten, co jej dostanete v supermarketu za rohem, nýbrž ten plný jablečného pektinu.
Časem jsem ale přišla i na další jednoduchou přípravu delikátního sosu, který si můžete zkusit jen a pouze v okamžik, když jeřabiny dozrávají. Zavařeninu si udělejte do zásoby na zimu (recept v linku níže). Garantuji, že se bude hodit.
