Když jaro, tak rebarbora. Když rebarbora, tak tento crumble.
V obchodech je rebarbora k mání už od dubna (je rychlená), ale na záhoně můžete stonky sbírat zhruba od začátku května. Právě stonky obsahují z celé rostliny nejméně kyseliny šťavelové. Konzumujeme je do června (do sv. Jana), pak obsah kyseliny šťavelové i ve stoncích stoupá. Kyselina šťavelová může mít zhoubný účinek především na zásoby vápníku v těle. Podle teorie Dr. Normana W. Walkera hlavně ta anorganická, tedy obsažená v tepelně upravených potravinách. To je případ i všech pečených moučníků, ale není třeba věšet hlavu. Pro jednou se nic nestane, zvlášť v případě rebarbory, kterou konzumujeme obvykle jen jednou za rok.
Rebarbora celkově obsahuje rozmanitý seznam různých kyselin. Brzy z jara nejvíce kyseliny jablečné, dále kyselinu octovou, jantarovou, citrónovou a mléčnou. Je močopudná a podporuje krevní oběh. Zjara je její občasné použití prospěšné, ale ne lidem s močovými kameny, žlučníkovými a jaterními chorobami.
Loupat, neloupat?
Rychlená rebarbora bývá křehká a není třeba ji loupat. Venku pěstovaná mívá po obvodu tuhá vlákna, která je žádoucí stáhnout špičkou nože. Rebarboru je kvůli obsahu kyseliny šťavelové vhodné konzumovat s mléčnými výrobky, kdysi jsem taky dala dohromady těstoviny s rebarborou. Ovšem případ vanilkového pudinku, který děláte z mléka splňuje tuto podmínku také beze zbytku.
Rebarborový crumble s kokosem a vanilkovým pudinkem
Na dno zapékací mísy dám rozmačkané kokosové sušenky – moc fajn jsou ty čokoládové od Zemanky. Na to přijdou kousky rebarbory tak, aby sušenky pokryly. Trochu posypu cukrem (panelou, muscovado, okosovým nebo palmovým) a mletým kokosem. Vrchní vrstvu tvoří drobenka z polohrubé mouky nebo drcených ovesných vloček, studeného másla a cukru (opět panela, muscovado, kokosový nebo palmový) v hrudkovité konzistenci.
Celé to peču v předehřáté troubě na 180 stupňů Celsia asi půl hodiny – do změknutí rebarbory. Šťávu, kterou rebarbora pustí, vsáknou sušenky a kokos, takže nic nikde neplave.
Podávám – když se mi chce s vanilkovou žloutkovou omáčkou. Když nemám chuť míchat žloutky, sáhnu to vanilkovém pudinku z regálu bio. Žlutou barvu mu dodá špetka kurkumy, která má ostatně na tělo jen pozitivní účinky. Kurkuminoidy – látky zodpovědné za žluté zbarvení kurkumy jsou uznávanými antioxidanty, které pomáhají chránit náš organismus před negativním účinkem volných kyslíkových radikálů. No a vanilkovému pudinku dodají kromě barvy taky jemně pikantní šmrnc.
Vanilkovou omáčku vyrobíte ze 2 žloutků a jednoho vejce, 2 lžic smetany ke šlehání, které metličkou smícháte s trochou cukru a vanilkovým extraktem. Směs dáte do kovové nebo skleněné misky a postavíte nad hrnec s vroucí vodou tak, aby se voda nedotýkala misky. Metličkou stále šleháte až do omáčkové konzistence. Dokonalou kombinaci na talíři završíte kopečkem hustého bílého jogurtu a snítkou meduňky.
