Vánoce voní vanilkou, souhlasíte? Ještě v lednici nemáte svůj vlastní vanilkový extrakt? No tak honem, ať jej stihnete vyrobit do Vánoc.
V původním textu článku do Apetitu 12/2011 jsem se navezla do průmyslového „vanilkového pudinku“, protože mi vadí, že vůbec není vanilkový. Text o hromádce uměle ovoněného kukuřičného škrobu s trochou barviva se v článku tak úplně neobjevil, ale původní myšlenka stejně nezapadla – čest Šárce, editorce. Podle mě je na čase osvobodit vanilku ze žlutého zajetí a začít ji spojovat s její PRAVOU BARVOU. Tak tedy… vítejte v černém království.
Kdepak černém, vlastně půvabně hnědavém, když kouknete do jaké barvy se doluhoval můj dvouměsíční extrakt. Lusky je ideální naložit na zhruba DVA MĚSÍCE.
Největší úlet v článku jsem si dovolila v přiloženém receptu. Vanilková jablka s česnekovou ricottou jsem ladila na základě chuťových znalostí vánočního předkrmu sousedního Slovenska. Nemohla jsem si nevzpomenout na báječné křupavé oblátky s jiskřivým česnekem a slaďoučkým medem. Když k nim přidáte ricottu, jablka a vanilku, máte založeno na tak netradiční dezert, na který budete ještě dlouho pamatovat. A uznávám, že ne všem bude ta vzpomínka příjemná. Chuťová kombinace je to nevšední a dovedu si docela dobře představit, jak čtenáře rozdělí na tábor jejích milovníků a odpůrců.
Více jsem se rozepsala v článku. Podtrženo, sečteno, vanilku nakládejte, sekejte, mixujte a pak třeba výsledek toho všeho snažení porcujte na báječné dárky pro labužnické přátele.
